1989 – 1999 – Obnova a první kroky
Ke konci roku 1989 padl komunistický režim v Československu a skauti a skautky neváhali a začali obnovovat do té doby zakázané hnutí. Při obnově Junáka – svazu skautů a skautek ČR ve Zbiroze se zapojovali skauti, kteří poznali skauting poválečný, ale i ti z období tzv. Pražského jara v letech
1968-70, či úplně noví lidé, které lákalo, co bylo do té doby zakázané. Ve Zbiroze se tak sešli budoucí zbirožští vůdci a vůdkyně – příští středisková rada na schůzce v salonku hostince U Slunce koncem roku 1989. Počátkem roku 1990 už běžel nábor nových členů z řad dětí.
Vůdcem střediska se stal Adolf Irmann (přezdívkou Uzel – tu však téměř nikdo neznal). Zapojeno bylo však mnoho lidí, z nichž někteří se postupně vytratili, bez nich by však obnova neproběhla. Byli to lidé jako Milena Zítková, Libuše Kotalíková, Marie Pražská, Eva Mošničková, Soňa Voříšková (dříve Kubelková), Marcela Kotvová, Jaroslava Lošonská, Ludmila Červenková či Milan Lang.
Již v roce 1990 se podařilo zorganizovat první střediskový tábor na Šumavě (u obce Přestanice) společně se skautským střediskem z Újezdu nad Lesy. I přes první společné šumavské tábory byla činnost od počátku rozdělena na chlapeckou a dívčí, družiny měly vlastní schůzky a oddíly své výpravy. Často se chodilo na skálu nad Chaloupkami. Ve druhé polovině 90. let jsme se pravidelně zúčastňovali také okresních i krajských akcí pořádaných Junákem – ať už to byly skautské závody, nebo setkání v podobě Západočeských jamboree.
Město Zbiroh bylo vznikajícímu skautskému hnutí příznivě nakloněno, a i díky tomu jsme mohli využívat místa vhodného pro skautskou klubovnu.
Jednalo se o rodný dům básníka Karla Vokáče v části Zbiroha zvané Chaloupky – tzv. „Vokáčovnu“. Na tomto místě jsme byli až do roku 1995, kdy proběhlo stěhování do klubovny „Pod plátnem“ přilehlé ke zbirožskému letnímu kinu. V této budově koneckonců sídlíme dodnes.
První roky obnovy byly ve znamení tvorby nového, nepoznaného a svobodného. Proto ani tak nevadilo, že se nám nedostávalo kvalitního vybavení a například kroje byly v počátcích často kombinací pozůstatků z let 1968-70 a armádních nazelenalých košil. Vybavení jako stany a další potřeby jsme částečně získali po pionýrském hnutí, bohužel koncem devadesátých let už se pohybovaly stany na (nebo spíše za) hranici životnosti.
Jednotlivé oddíly postupně stabilizovaly svou vůdcovskou i členskou základnu. Vedení střediska s neuvěřitelnou energií a podporou zastávali v tomto období manželé Irmannovi. Chlapecký oddíl se ustálil na tandemu Jaroslav Dyk a Oldřich Peksa a u dívek se k radosti všech zrodily nové mladé vůdkyně zejména Ivana Vinšová (později Nováková) – Píďalka, Radka Helebrantová (později Zímová) či Jiřina Fridrichová (později Bicanová) – Sidi a Veronika Soukupová (později Chaloupková).
2000 – 2010 – Ustálení v rytmu změn
Roku 2000 naše středisko přestoupilo z organizace Junák – svaz skautů a skautek ČR do nově vzniknuvší malé organizace SKAUT – český skauting A. B. Svojsíka. Se vstupem do nové organizace přichází i oficiální pojmenování střediska po nedaleké skále – Čertovka Zbiroh. Vůdkyní střediska (a také jednou z hybných sil organizace Skauta ABS) byla sestra Jitka Irmannová. Její manžel, bratr Adolf Irmann se ujal role hospodáře a tajemníka. V této době se začalo pracovat více na vzdělávání nových činovníků a řady již poněkud stárnoucích vůdců a vůdkyň byly rozšířeny o nové posily. U dívčího oddílu to byly například Jitka Kotalíková (později Pichlíková) či Veronika Benediktová (později Hodačová), u chlapců Vlastimil Havel – Chmura, či Dušan Kunc – Duch nebo Jiří Herget – Ježek.
I v této době jsme se snažili navazovat kontakt se skautskými středisky v okrese Rokycany, některé junácké akce nám však díky členství ve Skautu ABS unikaly. Naopak jsme ale měli možnost pomoci formovat nové hnutí se snahou vrátit se ke skautským kořenům a snížit byrokratickou zátěž kladenou na skautské vůdce a vůdkyně. Bohužel chyběly často výchovné materiály – publikace, stezky, krojové součástky a jejich výrobu jsme často museli řešit svépomocí. Inu, menší organizace přinesla výhody i nevýhody.
Fakticky se středisko stabilizovalo na 3 oddíly, tedy dívčí, chlapecký a oddíl oldskautů. Tento oddíl tvořili starší činovníci, kteří pomáhali ve střediskové radě, ale fakticky mládež nevedli, nebo i prostí podporovatelé skautské myšlenky, protože skautskou výchovou prožili v mládí na vlastní kůži. Činnost nabývá pestrosti a jsou i jisté pokroky ve snaze o materiální zajištění. U dívek dvakrát dochází k nedostatku vedoucích pro vedení letního tábora a tábor jejich kmene se tak nekoná. Ze stejného důvodu se v tomto období konají tábory v letech 2008 – 2011 koedukovaně. Nejen z důvodu myšlenky koedukovaných táborů, ale i dalších názorových neshod vzniká napětí ve vedení chlapeckého oddílu, které nakonec vyústilo v odchod bratra Vlastimila Havla – Chmury a jeho nahrazení bratrem Dušanem Kuncem – Duchem.
Toto období přineslo i čas dalšího nástupnictví a vůdcem střediska se s přicházející vážnou nemocí a rezignací sestry Jitky Irmannové ujímá dne 14.9.2004 nově zvolený vůdce střediska bratr Jaroslav Dyk.
2011 – 2020 – Období rozvoje
Zatím poslední dekáda přinesla úspěchy v podobě materiálního zajištění. V polovině roku 2012 jsme zásluhou bratra Radka Boudy – Šešulky nakoupili použité podsady a nechali ušít nové celty. Průběžně pokračujeme v dokupování podsadových stanů. Dívčí kmen pořídil velké týpí, chlapci mají novou oddílovou vlajku a oba kmeny si zakoupily kvalitní kopulovité stany na vícedenní přespání vyhovující jejich potřebám.
S rokem 2012 jsme se díky souhře různých pocitů, z nichž převažovala izolace, navrátili do organizace Junák – svaz skautů a skautek ČR, který se v roce 2015 rozhodnutím Valného sněmu přejmenovává na Junák – český skaut. Opět posilujeme vztahy na skautském okrese, zúčastňujeme se závodů a jiných akcí a navštěvujeme skautské klubovny po celé republice. Družina světlušek složená ze světlušek z družin Pavích oček a Sněženek dokonce hned na Závodu vlčat a světlušek v roce 2012 postoupila z okresního kola do krajského, kde zvítězila a dostala se tak až do celostátního kola. Nemáme již nouzi ani o publikace, časopisy, nášivky či jiné krojové doplňky. A také opět měníme podobu skautských košil, z hořčicové barvy je rázem písková.
Obměnila se i středisková rada. Na konci roku 2015 byla vůdkyní střediska zvolena sestra Ivana Nováková (rozená Vinšová) – Píďalka a jejím zástupcem se stal Radek Bouda – Šešulka. Tato dvojice vnesla do vedení střediska novou jiskru. Hospodaření se v této dekádě zodpovědně ujal bratr Martin Horák. Dorostli (a kurzy a zkoušky absolvovali) i další mladí vůdci a vůdkyně – Andrea Pěnkavová – Liška, Josef Somr – Starosta, Markéta Zdvořanová – Bonobo, Petra Pěnkavová – Budulínek. S vedením družiny znovu aktivně pomáhá Jitka Pichlíková (rozená Kotalíková) – Kotlík.
I tato obměna odstartovala velké snahy celé střediskové rady o novou klubovnu. Po jednání s městem jsme se měli stěhovat do Sokolovny, posléze stavět na dopravním hřišti nad Chaloupkami anebo postavit novou klubovnu na místě stávajícím. K poslednímu řešení se podařilo získat stavební povolení a za vydatné pomoci bratra Josefa Somra – Starosty (toho času zástupcem vůdce chlapeckého oddílu) máme vypracovaný i projekt na novou stavbu. Moc bychom si přáli posunout tento projekt o něco blíže jeho realizaci.
Za zmínku stojí i fakt, že v tomto období byla udělena různá vyznamenání za dlouhodobou činnost dospělých v našem středisku. Navrhovaly se a udělovaly tak například vyznamenání Březových lístků, nebo vyznamenání Západočeské oblasti Bílého orla, která zahrnuje celý Plzeňský a Karlovarský kraj. Nejvýznamnější pocty se v tomto směru dostalo sestře Ivaně Novákové – Píďalce, která byla v roce 2018 vyznamenána celostátním vyznamenáním stříbrné Medaile svatého Jiří.
V současné době (a celé poslední dekádě) se ustálil počet oddílů. Máme tak 1. oddíl Sluneční záře, který je chlapecký, dívčí 3. oddíl Paprsky a 5. oddíl oldskautů. Děvčata mají tři fungující družiny – Fialky, Vlaštovky a Paví očka, u chlapců fungují stabilně družiny Sokolů a Havranů. Družinové schůzky se konají pravidelně, každý týden pro každou družinu, tedy 5 schůzek týdně. Jedenkrát měsíčně se navíc scházejí dětské oddíly na oddílových schůzkách, což z kapacitních důvodů často vyžaduje konání schůzek na městském úřadě. Oba oddíly pořádají také každý měsíc jednu oddílovou akci, ať už jednodenní nebo víkendovou a v létě táboří odděleně po dobu čtrnácti dnů v přírodě. Tábořiště se snažíme často měnit, pronajímáme si je většinou od jiných skautských středisek. Jako společné střediskové akce míváme vánoční besídku, táborák na Skautské skále na konci skautského roku a jednou za tři roky se koná i velká středisková výprava. Zatím jsme se tak podívali na základnu Bílý Orel na Šumavě, nebo do Klatov, kde jsme měli zapůjčenou krásnou novou klubovnu. Z této zatím poslední akce vzešel i vítězný návrh konceptu na střediskový znak, který byl posléze dotažen do pěkné grafické podoby. Na tvorbě návrhů a hlasování se podíleli všichni členové střediska – děti i dospělí.
Středisko, středisková rada i jednotlivé oddíly tak nyní fungují stabilně a máme poměrně stálý počet členů. Vztahy mezí vedením i členy jsou velmi dobré. Zájem o zbirožský skauting roste. Ne zřídka dojíždějí chlapci a děvčata i ze vzdálenějších obcí. Tak nasaďme nové černé šátky se znakem střediska a vykročme společně do dalšího desetiletí!